Kultura Mauricia je jako ostrov sám – barevná, harmonická a hluboce propojená s minulostí. Je to vzácná směsice tradic, které si sem přivezli obyvatelé z různých koutů světa – Afriky, Indie, Evropy a Číny. Navzdory tomu, že pocházejí z odlišných kultur a náboženství, vytvořili dohromady jednu společnost, která je tolerantní, otevřená a přirozeně multikulturní.
Na Mauriciu vedle sebe žijí hindusté, muslimové, křesťané, buddhisté i kreolové, často ve smíšených rodinách, bez náboženského napětí. Ostrov slaví státní svátky všech hlavních náboženství – Diwali, Eid, Vánoce i čínský nový rok. Všichni se vzájemně navštěvují, sdílejí jídlo a oslavují rozmanitost jako přirozenou součást života.
Nejviditelnějším vyjádřením této rozmanitosti je jazyk. Úřední řečí je angličtina, běžně se ale mluví také francouzsky a hlavně mauricijskou kreolštinou – melodickým jazykem, který vznikl z francouzštiny, ale má vlastní strukturu i výrazy. Každodenní komunikace je často jazykovou hrou, v níž se mísí věty a slova podle toho, kdo s kým mluví.
Hudba a tanec mají na Mauriciu zvláštní místo. Nejtradičnější je séga – rytmický styl s africkými kořeny, který vznikl mezi otroky a dodnes se hraje při rodinných oslavách, na plážích i festivalech. Doprovází ho zpěv v kreolštině, bubny a typický pohyb boků, který vyjadřuje radost i svobodu.
Na ostrově se potkávají také rozličné kulturní architektury – hinduistické chrámy, mešity, katolické kostely i čínské pagody často stojí jen pár ulic od sebe. Barevné fasády, tropické květiny a malebné venkovské domy dotvářejí kouzlo všedního života.
Kultura Mauricia není muzeem, ale živým organismem. Mění se, rozvíjí a přitom zůstává pevně zakořeněná v úctě k předkům a vzájemnému respektu. Pro návštěvníka to znamená jediné – být přijat jako host, nikoliv jako cizinec.