Litevská kultura je nenápadná, ale hluboká – stejně jako samotná země. Na první pohled může Litva působit klidně a rezervovaně, ale pod touto severskou zdrženlivostí se skrývá silná národní hrdost, vztah k tradicím a mimořádně silné propojení s přírodou. Litevci si dodnes uchovali mnoho zvyků, písní i symbolů, které mají kořeny hluboko v pohanských dobách.
Právě spojení s přírodou je v litevské kultuře stále velmi patrné. Lesy, jezera a baltské pobřeží nejsou jen součástí krajiny, ale i národní identity. Mnoho tradičních svátků je spojeno s přírodními cykly, slunovratem nebo starými baltskými rituály. Jedním z nejvýznamnějších svátků je Jonines – oslava letního slunovratu plná ohňů, zpěvu a hledání bájného kapradinového květu.
Litva je také zemí zpěvu. Vícehlasé lidové písně zvané sutartines patří mezi nejstarší hudební tradice Evropy a jsou zapsány na seznamu UNESCO. Hudba a folklór zde nejsou jen turistickou atrakcí – dodnes tvoří přirozenou součást kulturního života. Velké pěvecké festivaly nebo folklórní slavnosti mají v Pobaltí mimořádný význam a často se stávají symbolem národní jednoty.
Silnou stopu zde zanechalo i období Sovětského svazu. V litevských městech se vedle barokních kostelů a historických uliček objevují monumentální stavby socialistické architektury, památníky i příběhy spojené s bojem za svobodu. Právě kontrast mezi starou Evropou, sovětskou minulostí a moderní kreativitou dává dnešní Litvě jedinečnou atmosféru.
Hlavní město Vilnius bývá často označováno za jedno z nejkrásnějších a zároveň nejpodceňovanějších měst Evropy. Jeho historické centrum zapsané na seznamu UNESCO spojuje baroko, gotiku i uměleckou alternativní scénu. Vedle kostelů a kaváren zde najdete galerie, street art i čtvrť Užupis, která sama sebe s nadsázkou označuje za samostatnou republiku.
Litevská kultura možná není okázalá, ale právě v tom spočívá její kouzlo. Je autentická, citlivá a velmi lidská – a často si vás získá spíše atmosférou než velkými gesty.
