Historie Itálie patří k nejvrstevnatějším a nejvlivnějším na světě. Už samotný Řím položil základy právního systému, architektury, správy i kultury, ze kterých Evropa čerpá dodnes. Starověká římská říše dokázala propojit obrovské území od Britských ostrovů po Blízký východ a Itálie se stala jejím srdcem. Po pádu Říma ale země nevstoupila do zapomnění – právě naopak. Středověk přinesl rozkvět samostatných městských států, obchodních center a mocných rodů, které si často konkurovaly, ale zároveň formovaly kulturní identitu země.
Renesance, zrozená právě v Itálii, změnila pohled na umění, vědu i člověka jako takového. Jména jako Michelangelo, Leonardo da Vinci nebo Botticelli dodnes symbolizují období, kdy se Itálie stala kulturní laboratoří Evropy. Země však dlouho zůstávala roztříštěná – pod vlivem papežského státu, šlechtických rodin i cizích mocností. Teprve v 19. století došlo ke sjednocení Itálie v podobě, jak ji známe dnes. Tento proces zanechal hluboké rozdíly mezi severem a jihem, které jsou patrné dodnes – nejen ekonomicky, ale i kulturně a historicky.
Jih Itálie, a Kalábrie především, má historii odlišnou od zbytku země. Tento region byl po staletí křižovatkou civilizací. Už v antice zde vznikala významná řecká města – Kalábrie byla součástí tzv. Magna Graecia a dodnes zde najdeme řecké chrámy, sloupy a archeologická naleziště. Římané následně oblast začlenili do svého impéria, ale po pádu Říma se Kalábrie ocitla na okraji hlavních dějin, vystavená nájezdům a střídání mocností.
Byzantská říše, Normané, Arabové i španělská nadvláda postupně zanechali stopy v architektuře, jazyce i místních zvycích. Právě izolace a hornatý terén Kalábrie přispěly k tomu, že si region uchoval silné tradice a svébytný charakter. Historie zde není prezentovaná okázalými paláci, ale žije v zapomenutých klášterech, opevněných vesnicích a příbězích místních rodin. Kalábrie tak nabízí jiný pohled na Itálii – hlubší, syrovější a možná upřímnější, než jaký známe z učebnic dějin.
