Vietnam – země, která se vine podél východního pobřeží Asie jako hedvábný šál ve větru. Úzký, ale dlouhý. Jemný, ale silný. Na mapě připomíná písmeno „S“, ale v duši nese tisíce tvarů: špičaté hory zahalené mlhou, smaragdová rýžová pole, řeky klidné jako dech a moře, které nikdy neusne.
Od severu k jihu měří Vietnam přes 1 600 kilometrů. A na této vzdálenosti se krajina mění tak rychle, jako byste procházeli několika zeměmi najednou. Na severu se tyčí Kavkaz Orientu – zubaté štíty pohoří Hoang Lien Son, v jejichž stínu žijí horské kmeny a kde se čas měří v krocích na rýžových terasách. Tady najdete nejvyšší vrchol Indočíny – Fansipan, který se často halí do oblak jako starý poustevník.
Směrem na jih krajina klesá, zužuje se mezi horami a mořem – to je střední Vietnam, domov starověkých císařských měst, světlého písku a vůně kadidla, která stoupá z chrámů v Hué. Zdejší krajina je dramatická a zároveň něžná. V jedné chvíli vás obklopí vápencové útesy, v další se otevře výhled na nekonečné pobřeží.
A pak je tu jih, měkký a rozvětvený jako delty řeky, která tu vládne – Mekong. Delta Mekongu není krajina, je to organismus. Spleť vody, hlíny, palem a života. Plovoucí trhy, domy na kůlech, lodě jako domovy, děti běžící po úzkých můstcích mezi břehy. A nad tím vším pulzuje Ho Či Minovo Město – moderní, rychlé, ale s duší starých časů.
Vietnam je jako báseň, kterou píše sama země. Každý krok je sloka, každý výhled metafora. Cestovat tudy znamená číst příběh, kde stránku tvoří mlha, hlína a dech oceánu. A čím víc čtete, tím víc se chcete vracet.
