Litva, nejjižnější z pobaltských zemí, možná na mapě působí nenápadně, ale ve skutečnosti nabízí překvapivě rozmanitou krajinu plnou jezer, hlubokých lesů, písečných dun i nekonečně klidného pobřeží Baltu. Země leží na pomezí severní a střední Evropy a právě její poloha jí dala jedinečný charakter – trochu severský, trochu slovanský a v mnohém úplně svůj.
Velkou část Litvy tvoří nížiny a zvlněná krajina posetá jezery, řekami a borovicovými lesy. Příroda zde nikdy nepůsobí dramaticky, ale spíše harmonicky a uklidňujícím dojmem. Místní krajina vybízí k pomalému cestování, zastavením v malých městech, procházkám podél jezer nebo dlouhým večerům u Baltského moře.
Na západě země se Litva otevírá Baltskému moři. Pobřeží je známé dlouhými písečnými plážemi, dunami a svěžími borovicovými lesy. Nejznámějším přírodním unikátem je Kurská kosa – úzký pás písku oddělující Baltské moře od Kurského zálivu, který je zapsán na seznamu UNESCO. Místní krajina působí téměř pohádkově – písečné duny se zde střídají s rybářskými vesnicemi a lesy vonícími pryskyřicí.
Vnitrozemí Litvy je protkané množstvím řek a více než třemi tisíci jezer. Oblasti jako Aukštaitský národní park patří mezi nejoblíbenější místa pro milovníky přírody, vodáctví a klidné turistiky. Na jihovýchodě země se nacházejí hluboké lesy regionu Dzukija, které jsou dodnes spojovány s tradičním sběrem hub, borůvek a životem v úzkém spojení s přírodou.
Přestože Litva nepatří mezi vysokohorské země, její krajina má zvláštní poetiku. Mlhy nad jezery, dřevěné kostelíky ukryté mezi stromy nebo opuštěné cesty vedoucí borovými lesy vytvářejí atmosféru, která působí klidně, autenticky a téměř meditativně.
