Arménský národ, který se nevzdal – část 2: Sevan, Dilijan a Tatev
Ráda bych se dnes znovu vrátila k našemu putování po Arménii. Tentokrát ale opustíme Jerevan a zamíříme dál mezi arménské hory, kláštery a krajinu, která člověku postupně odhaluje úplně jinou tvář této fascinující země.
Naše cesta pokračuje severovýchodním směrem k Dilijanu přes slavné jezero Sevan a klášter Sevanavank, který se tyčí nad jedním z nejvýznamnějších symbolů celé Arménie.
Jezero Sevan – arménské moře ukryté v horách
Jezero Sevan bývá často označováno jako „arménské moře“. A člověk velmi rychle pochopí proč. Obrovská vodní plocha obklopená horami působí v arménské krajině téměř nečekaně a vytváří úplně jinou atmosféru než suché a kamenité oblasti kolem Jerevanu.
Jezero Sevan má také velmi zajímavou historii, která sahá hluboko do minulosti. V období starověkých civilizací se zde původně nacházela dvě samostatná jezera. Až následné přírodní změny a pravděpodobně silné zemětřesení způsobily jejich propojení a zatopení části původního osídlení i pohřebišť.
Právě v této oblasti existovala velmi stará sídliště a pohřebiště sahající až do doby bronzové, tedy dávno před vznikem samotného království Urartu. Dlouhá staletí však zůstávala ukrytá pod hladinou Sevanu.
Teprve během sovětského období došlo k výraznému snížení hladiny jezera kvůli využívání vody pro energetické a zemědělské projekty. Hladina Sevanu tehdy klesla přibližně o 20 až 25 metrů a odhalila části původně zatopeného území.
Právě tehdy byly objeveny mimořádně cenné archeologické nálezy – mimo jiné velmi zachovalé pohřební vozy, charioty a další artefakty z doby bronzové. Některé z těchto nálezů jsou dnes vystaveny v Národním historickém muzeu v Jerevanu.
Pokles hladiny zároveň proměnil i samotný Sevanavank. Z původního ostrova se postupně stal poloostrov a člověk si právě zde velmi dobře uvědomí, jak dramaticky dokážou historie i lidské zásahy proměnit krajinu celé země.
Klášter Sevanavank – symbol Arménie
Samotný klášter Sevanavank má naprosto jedinečnou atmosféru. Černé kamenné kostely stojící vysoko nad hladinou jezera působí téměř mysticky a člověk velmi rychle pochopí, proč právě toto místo patří mezi nejfotografovanější a nejnavštěvovanější kláštery celé Arménie.
Zajímavé ale je, že Sevanavank není jen turistickou památkou. Dodnes zde funguje seminář pro budoucí kněze arménské apoštolské církve. Takových míst přitom v celé Arménii není mnoho. Druhým významným centrem je slavný Ečmiadzin, často označovaný jako „Vatikán arménské církve“, ke kterému se ještě později vrátíme.
Sevanavank byl založen již v 9. století a původně stál na malém ostrově uprostřed jezera. Mniši si toto místo vybírali právě kvůli izolaci, klidu a možnosti žít odděleně od okolního světa. Dnes už sice klášter leží na poloostrově, ale pocit odlehlosti a zvláštního klidu zde člověk stále velmi silně vnímá.
Za zmínku stojí i samotné jezero Sevan, které má pro Armény obrovský význam. V létě sem mnoho místních míří podobně, jako jiní jezdí k moři. Okolí nabízí kempy, pláže, restaurace i možnosti koupání. Voda má často drobné vlny a při pohledu na nekonečnou hladinu člověk opravdu snadno získá pocit, že stojí u malého horského moře.
Dilijan – arménské Švýcarsko
Dále jsme se přesunuli do úžasně zeleného Dilijanu, místa známého jako „arménské Švýcarsko“. Místa, kde každý nádech voní čerstvostí, čistotou a přírodou.
Dilijan je obklopen překrásnými zelenými horami a krajinou, která působí téměř pohádkově. Právě díky specifickému podnebí se zde daří plodinám, které by člověk v Arménii možná vůbec nečekal. Oblast je známá pěstováním ořechů, lesních plodů, bylin, medu i ovocných stromů. Celý region působí mnohem vlhčeji a úrodněji než velká část zbytku země.
Velmi zajímavá je i samotná cesta vedoucí od Sevanu směrem do Dilijanu, která je spojována s obdobím carského Ruska. Pojí se s ní jedna krásná legenda.
Údajně zde kdysi vedly do údolí pouze přímé kamenné schody, což bylo velmi nepohodlné hlavně pro obchodníky a povozy. Legenda praví, že car Mikuláš nechal naložit povozy a pustil osly, aby sami ukázali nejsnadnější cestu vzhůru směrem k Sevanu. A právě proto se dnešní silnice tolik klikatí.
A vlastně to dává dokonalý smysl. I my sami, když stoupáme do hor, nejdeme většinou přímo vzhůru, ale přirozeně si hledáme klikatější cestu, která uleví kolenům i tělu.
Goris a Chndzoresk – život v jeskyních ještě před pár desítkami let
Tuto část našeho putování bych ráda uzavřela oblastí kolem Gorisu, Chndzoresku a Tatevu. Právě tady začíná Arménie působit možná nejsilněji.
Goris je nádherné horské město obklopené divokou přírodou, skalami a zvláštní atmosférou, která člověka okamžitě pohltí. Ještě donedávna zde lidé skutečně žili v jeskyních, především z bezpečnostních důvodů. Když večer sedíte v horách a do ticha se začne ozývat vytí šakalů, velmi rychle pochopíte, jak úzce byl zdejší život po staletí propojen s okolní přírodou.
A pak je tu Chndzoresk. Místo, které člověku doslova vezme dech.
Staré jeskynní město bylo definitivně opuštěno teprve v 80. letech 20. století. Lidé zde po dlouhá desetiletí žili bez elektřiny, v jeskyních vytesaných do skal, v krajině, která byla nádherná, ale zároveň velmi drsná a těžko dostupná.
Dodnes zde člověk cítí zvláštní spojení s minulostí, přírodou i něčím mnohem hlubším, co se jen těžko popisuje slovy.
Celé místo působí téměř magicky. A malý kostel ukrytý mezi skalami je jedním z těch míst, kde člověk opravdu uvěří, že každé vyslovené přání se může splnit.
Tatev a Ďáblův most – jedny z nejkrásnějších míst Arménie
Při našem putování jsme nevynechali ani klášter Tatev, další naprosto neuvěřitelné místo ukryté hluboko v arménských horách.
Dnes je naštěstí snadno dostupný díky slavné lanovce Wings of Tatev, která patří mezi nejdelší obousměrné lanovky na světě.
Právě zde člověk začne mnohem intenzivněji vnímat sílu arménské krajiny. Hluboké rokle, divoké hory, ticho a pocit téměř úplného odříznutí od okolního světa vytvářejí atmosféru, kterou je velmi těžké popsat slovy.
Cestou ke klášteru se nachází také jedno z nejzajímavějších přírodních míst celé oblasti – Ďáblův most neboli Satani Kamurj.
Místo působí téměř nereálně. Voda zde místy mizí mezi skalami a člověk má pocit, že se ztrácí hluboko pod zemí, aby o chvíli později znovu vyvěrala ještě silnější. Celá oblast je navíc plná minerálních pramenů, travertinových útvarů, malých jeskyní, krápníků a teplých jezírek, kterým místní od pradávna připisovali léčivé účinky.
Samotný klášter Tatev byl po dlouhá desetiletí téměř ponechán svému osudu. Teprve v posledních letech začala rozsáhlá rekonstrukce celého komplexu, díky které toto mimořádné místo znovu ožívá.
Tatev však nebyl pouze duchovním centrem. Ve středověku fungoval také jako významné vzdělávací a strategické středisko. Nacházely se zde dokonce i vojenské mlýny na olej využívaný při obraně kláštera.
Samotný klášter stojí vysoko na útesu nad hlubokou roklí a výhledy do okolní krajiny jsou naprosto dechberoucí. Člověk si velmi rychle uvědomí, proč právě zde mniši hledali klid, bezpečí i určité oddělení od okolního světa.
Velkou zajímavostí je také slavný Gavazan – kamenný sloup nacházející se v areálu kláštera. Podle legend měl upozorňovat na blížící se zemětřesení nebo pohyb nepřátelských vojsk. Dodnes však nikdo přesně neví, jakou funkci skutečně plnil.
Mnohem pravděpodobnější se zdá jeho spojení s pozorováním oblohy a hvězd. Zajímavé totiž je, že se celý komplex částečně překrývá s pásmem Orionu – souhvězdím, které hrálo v arménské historii a symbolice velmi důležitou roli.
A právě k tomu se vrátíme v další části našeho putování po Arménii, kde se podíváme na jedno z nejzáhadnějších míst celé země – Karahunj, často označovaný jako arménský Stonehenge.
Právě tam se pokusíme poodhalit další střípek tajemství, které tato fascinující země ukrývá.
